Řekli, napsali…

Jaký je však přínos vrcholového profesionálního sportu? Jde o natolik pozitivní vzory, že ospravedlňují užití veřejných peněz? A je lepší podporovat fotbal, lyžování, nebo basket? Ospravedlňuje to dokonce zavedení nové daně, obdobu známého desátku? Zde je odpověď jednoznačně opačná ze dvou zásadních důvodů.

Zaprvé jde o profesionální volnou činnost, nikoho přece nenapadne, že by měl stát z veřejných zdrojů přispívat květinářce na její stánek. Zisky z profesionální aktivity jsou ryze soukromými a není důvod, proč by se na ně mělo používat veřejných prostředků. Pokud jde o populární hry, lidé si rádi za podívanou zaplatí nebo firmy využijí sponzoring k marketingové prezentaci. A pokud jde o sport minoritní, nejde o principiálně odlišnou situaci od třeba minoritních filmových žánrů. Existuje omezené množství grantů a ostatní tvůrci si buď pomohou sami, nebo mají smůlu.

Lubomír Lízal, Mladá fronta Dnes 9. března

Jareš vylíčil Pernesovo studium na marxleninské ideologické škole a to, že si Pernes „nechal vnutit pár vět o vítězném únoru“ do knihy, kterou napsal, jako běžné chování šedé zóny, standardní úlitbu režimu, kterou přece učinil proto, aby si udržel své místo. To ovšem podle Jareše neznamená, že by Pernes schvaloval únorový převrat či že byl marxistou-leninistou.

Pochopitelně že nikoli. Ale cožpak to po panu Pernesovi někdo chtěl? Cožpak totalitní establishment po občanech požadoval, aby byli zanícenými komunisty? Ani ve snu. Jediné, co se po lidech chtělo, byl formální souhlas, konformita. Hraniční čára mezi konformním a nekonformním jednáním vedla právě tudy. Nevím, jak si mladý historik to „vynucení“ souhlasu představuje, ale pokud si myslí, že se tak dělo s hlavní pistole na spánku, měl by si zopakovat studium. Maximálně by Pernes, kdyby pár vět o únoru a studium VUML odmítl, přišel o svou funkci ředitele muzea.

Nicméně všechny tyto postoje a činy jsou osobní věcí pana Jiřího Pernese, respektive byly by, kdyby se nehlásil na post ředitele ÚSTR. Pokud má však stát v čele ústavu, který studuje právě dobu, ve které se takto profiloval, je požadavek morálního nadstandardu naprostou samozřejmostí, a protože to nechápou ti, kteří ředitele vybírají, je stejně samozřejmou povinností médií na zmíněná fakta upozornit.

Tomáš Vystrčil, Lidové noviny 10. března