Vážení čtenáři,
z technických důvodů, souvisejících s mým zdravotním stavem, musím od 22. 1. do 19.2. včetně podstatně omezit aktualizaci Událostí. Prosím, abyste mne omluvili, předpokládám, že počínaje 20. 2. budu zase normálně pokračovat.
Zdraví Bohumil Doležal

Čtvrtek 19. ledna: Vláda rozhodla v otázce přístupu k rozpočtové unii technicky jinak, než předtím v rovněž sporné otázce církevních restitucí (sporné v tom smyslu, že Věci veřejné chtěly napřed záruky, z čeho budou placeny peněžní náhrady). Zatímco v případě restitucí bylo pro premiéra zásadní, aby vláda předkládala návrh Sněmovně zcela jednotná, a toho se taky dosáhlo, zde mu pro projednání ve vládě stačila prostá většina, daná souhlasem ODS a Věcí veřejných, třetí partner, TOP09, byl tak říkajíc převálcován. Šlo o dohodu, že přistoupení musí být schváleno v referendu. TOP09 je proti, obává se, že by v referendu byla dohoda o přístupu k rozpočtové unii zamítnuta. Tématu se týká naše dnešní glosa. V Právu této souvislosti upozorňují na to, že podle koaliční smlouvy se „za koaličně dohodnutý … má takový vládní návrh a takové usnesení vlády, které podpoří alespoň polovina přítomných ministrů z každé koaliční strany“, což se v tomto případě zjevně nestalo. Premiér Nečas by rád odpor TOP09 zlomil přes koleno („Když vláda rozhodne, všichni členové jsou povinni její pozici hájit“), Kalousek se mu pochopitelně vysmál. Je zjevné, že pro ODS zůstává hlavním koaličním „nepřítelem“ TOP09, kdežto Věci veřejné jsou pro ni zjevně subjektem vhodným pro spolupráci. To je pravý opak racionální politiky, Věci veřejné jsou minimálně důvěryhodný politický subjekt, který navíc mele z posledního, kdežto TOP09 se etablovala jako součást parlamentní politiky. Bez zásadního srozumění s ní zbývají pro ODS buď takové krkolomné konstrukce, jako je „opoziční smlouva“ s ČSSD, nebo koalice s ČSSD, která bude mít vždycky v záloze potenciálního komunistického spojence. Pokud jde o referendum, ČSSD by byla ochotna ODS podpořit, ale jen v případě, že by byl přijat obecný zákon o referendu a nynější případ by se stal jen jednou jeho aplikací. To se ODS vůbec nelíbí – ale neukáže se nakonec v tomhle zmatku, že ČSSD je pro ODS bližším a důvěryhodnějším partnerem než TOP09?

Středa 18. ledna: Primátor a první místopředseda pražské ODS Bohuslav Svoboda chystá další ráznou debémizaci vedení pražské ODS. Odstoupil ze své funkce, totéž očekává od dalších pražských papalášů. Další místopoředsedové se bouří, že Svoboda jim své představy sděluje přes média, měl si to nechat napřed od nich schválit (tj. nechat to projednat od předsednictva, které by ho bylo hravě přehlasovalo). Na Svobodu také vytáhli, že v roce 1986 vystoupil v televizi jako prostý pracující-porodník, který podporuje plány Michaila Gorbačova na světový mír. Nechápu, proč to měl zrovna zapotřebí, z časového odstupu to vypadá velmi směšně.

Podle agentury STEM sociální demokracie stagnuje a komunisté ztrácí, ODS a TOP09 trošku přibraly. Vypadá to zase tak, že ODS dohromady s TOP09 mají o malounko víc než ČSSD, jenže jim chybí partner srovnatelně silný s KSČM. Lidovci a Věci veřejné jsou pod pěti procenty, i když jim zůstává jakási slabá naděje. Na komunisty by ovšem ani dohromady nestačily. Vypadá to, jako by se pomalu obnovovala situace z doby před volbami v roce 2006.

Předseda ČSSD Sobotka získal během sedmnáctidenní petiční akce proti vládě loni v listopadu 90 782 podpisů. Sám mluví o „padesáti kilech protestů“, a to je taktičtější, protože těch devadesát tisíc není žádné omračující číslo.

Premiér Nečas a ODS jsou jednoznačně pro to, aby případná smlouva se státy eurozóny ohledně rozpočtové unie byla požehnána referendem, protože zásadním způsobem mění fungování hospodářské a měnové unie. K referendu je ovšem zapotřebí ústavního zákona. Ministerstvo zahraničí (a TOP09) naproti tomu přesun pravomocí popírá a referendum nepovažuje za nutné. (Tj. rozpočtová unie se nezakládá změnou primárního práva v EU, nýbrž pouze novou mezivládní smlouvou). Prezident Klaus v této věci ODS ani náhodou nepodporuje, je proti referendu, a ví proč: pokud by smlouva měla být v parlamentu schválena ústavní většinou, neprojde ani náhodou. Premiér Nečas také kličkuje ve věci podpory EU (jde o problémy eurozóny) jako zajíc. Jde též o půjčku MMF, která by měla obnášet 90 miliard Kč. TOP09 je jednoznačně pro, prezident Klaus jednoznačně proti. Nečas se rozhodl půjčit, ale asi tak polovinu požadované částky. Je to úplně nejnešťastnější možné řešení, všichni mu vynadají: vlk zůstane hladový a koza chcípne.

MfD otiskla projev prezidenta Klause na konferenci Rady pro spolupráci v Zálivu, která se konala v Riádu. Jakkoli v některých věcech (kritika konceptu „sociálně tržního hospodářství“) má jistě pravdu, jeho závěr (země BRICS, tj. Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, „společně s racionálně fungujícími zeměmi vyvážejícími ropu – budou v dohledné budoucnosti nejdynamičtější částí světové ekonomiky“) je vlastně dosti depresivní. Já bych si ani jednu z vyjmenovaných a ani jednoho velkého vývozce ropy (mimo západní Evropu a USA) za spojence nepřál. A v EU nejde o hospodářství, ale také, a to v první řadě, o bezpečnost členů. Hospodářství je jen jeden z aspektů té věci. Bezpečnost není jen problém NATO, EU je, nebo měla by být, komplexnější útvar. K tomu by ovšem potřebovala dost radikální reformy. Klaus ten bezpečnostní aspekt nechává úplně stranou. Myslí si, že nám nic nehrozí. Když nebude EU, pomůže nám Rusko nebo Čína. Ježíšmarjá.

V LN se obouvá Jana Machalická do Milana Knížáka, který psal (v MFD, pokud se pamatuji) o pohřbu Václava Havla. „Mě ale deprimuje, že to Knížákovi někdo tiskne, a nechoďte si prosím na mě s pluralitou názorů a diskusí. Tady není o čem diskutovat. Knížek jen chtěl sprostě plivnout a přirovnal jednoho z největších demokratů našich dějin a člověka, pro nějž byla svoboda vším, k diktátorovi a masovému vrahovi. Ztrátou soudnosti tedy trpí i ti, kdo mu takové texty tisknou.“ Přesně tímhle způsobem (sprosté plivání, tady není o čem diskutovat) psalo Rudé právo v šedesátých letech, v době, kdy se komunistům začal tisk vymykat z kontroly. To zase deprimuje mne. Zdá se, že Havlovi věrní ztrácejí poslední zbytky soudnosti. (Jen pro pořádek podotýkám, že mi nejde o to, co napsal Knížák, ale o to, co napsala Machalická).

Daniel Kaiser problematizuje argumenty stoupenců přispívání do eurofondů: „Dosud jsme přes evropské fondy inkasovali, teď, když se poprvé máme projevit pozitivně, najednou děláme hluché. Domyšleno do konce se tu říká: kdo dostával peníze, má ještě dlouho poté držet hubu.“ Jaképak dlouho poté, jde o tento jeden konkrétní případ (půjčka do MMF). A jistě, není to věc povinnosti, jen slušnosti.

Úterý 17. ledna: známý aktivista Ladislav Bátora dostal údajně podle deníku Právo od ministra školství Dobeše na rozloučenou mimořádnou odměnu 250 000 Kč. Sám obdarovaný ovšem její výši novinářům Práva odmítl potvrdit: „uchýlil jsem se ke stařeckému vrtochu, tak částku nesdělím.“ Je jistě příjemné, když má člověk příležitost uchylovat se k takovým stařeckým vrtochům.

„Zaručuje současný režim stejné šance pro všechny lidi?“, ptá se sugestivně agentura STEM (s informací z předchozího odstavce otázka nijak nesouvisí). 4/5 respondentů na to odpovídají, že ne. Jak by ne, velmi mnoho lidí vidí kolem sebe spoustu jiných, kteří mají daleko víc šancí než oni. Pokud někdo odpoví na tuhle otázku „ano“, vydává to hezké svědectví především o něm samém. Což ovšem asi nebyl smysl ankety.

„Vojenské rozpočty evropských zemí NATO klesly v posledních letech o 45 miliard dolarů, což se rovná ročnímu vojenskému rozpočtu Německa. Někteří ministři obrany evropských zemí se postupně stávají jakýmisi správci „konkursní podstaty“, tj. nefunkčních armád, které mají problémy zajistit provoz a odpovídajícím způsobem zaplatit profesionální vojáky. Tomu se přibližuje i ta česká. Podobně jako Unie se proměňuje v „dvourychlostní“ seskupení, ve kterém rozhodují o účasti či neúčasti v operacích a aktivitách NATO kromě politické vůle především ekonomické možnosti jednotlivých států a jejich armád. To ukázala operace NATO v Libyi. Taková podoba Aliance ale ve svém důsledku znamená výrazné oslabení bezpečnostních záruk, včetně možného uplatnění známého článku 5 Washingtonské smlouvy o poskytnutí vzájemné pomoci.“ To píše dnes v Právu Miloš Balabán a není důvod mu nevěřit. Čím míň se do armády dává peněz, tím více to jsou peníze vyhozené.

Lidová strana bude kandidovat do prezidentské funkce europoslankyni Zuzanu Rothovou. Totiž pokud bude přímá volba. Pokud bude volba nepřímá jako dosud, podpoří strana senátora Pitharta. To je, aspoň pokud jde o Petra Pitharta, realistická úvaha.

Vlakové soupravy pendolino, které přede časem nakoupily České dráhy, byly nejprve zcela spontánně a neoficiálně pojmenovány po sedmi trpaslících z disneyovky o Sněhurce. Pak se to vedení drah zdálo nedůstojné, takže teď budou zavedena již oficiální jména podle největších českých řek. Je pozitivní, že nikoho nenapadlo pojmenovat jednu ze souprav po Václavu Havlovi. Pojmenovávací běsnění už zřejmě utichá.

Agentura Standard & Poor´s snížila rating řadě evropských států. Patří k trojici hlavních ratingových agentur. Nejsa ekonomem, omezím se jen na poznámku, že je zvláštní, jak obrovskou, druhotně i politickou moc tyto instituce soustřeďují. Své objekty prvoplánově jen posuzují, přitom se snadno stane, že rozhodují o velikosti jejich problémů a spoluutvářejí je. Je to normální?

V LN polemizuje Jiří David s Martinem Zvěřinou. Z polemiky jsem vyrozuměl, že smysl umělce (podotýkám shodou okolností, že umělcem je i pan David) „je mimo jiné i v ryzosti, neomšelosti a inteligenci, která nabývá, pokud existuje, jiných forem než rádoby chytré komentáře“. Pomník Václava Havla ovšem nebude nikdy zdejší politickou a společenskou prioritou, „hlavním důvodem bude a je naše zakuklené měšťácké čecháčkovství“. Pan David říká „naše“, ale myslí samozřejmě „vaše“. Má pravdu, například zrovna mně je „měšťáctví“ vlastní, dřív se taky mluvilo o buržoazii (buržoazní původ atp.), prohlídli mne už komunisté, určitě bych k tomu našel i nějaké citace z tisku, ale netřeba hledat, hrdě se k němu hlásím, stejně jako k „šedé většinové normálnosti“ a zejména k čecháčkovství. Pokud jde o to poslední, doznání jsem učinil písemně v Událostech.

Pondělí 16. ledna: Pondělí 16. ledna: podle agentury SANEP nepovažuje většina Čechů návrh režiséra a producenta Feniče na pojmenování ruzyňského letiště po Václavu Havlovi za přiměřené a důstojné uctění Havlovy památky. Většina respondentů by preferovala, kdyby po Havlovi bylo pojmenováno některé z významných českých divadel. K tomu je třeba dodat: za prvé, veřejnost očividně cítí Feničův návrh jako bombastický, a to právem. Za druhé, je přirozené, že po tak významném politikovi, jakým bezesporu Václav Havel byl, prostě něco pojmenováno bude, a je to nepochybně v pořádku. Za třetí, když to bude letiště, nikdo si nohu za krk nedá. Za čtvrté, pokud jde o divadla, nejsou s tím nejlepší zkušenosti: eventuelní návrh na „Národní divadlo Václava Havla“, resp. Na Havlovo stavovské divadlo se od letiště moc neliší. Taky jsme měli realistické divadlo Zdeňka Nejedlého a Divadlo E. F. Buriana (o Tylovu divadlu ani nemluvě), nějak se to natrvalo neprosadilo. A za třetí, při vší úctě k Havlovi, myslím, že to tolik nespěchá.

Václav Klaus se vyslovil proti tomu, aby se konalo referendum o přistoupení ČR k rozpočtové unii. Politici by prý měli vzít odpovědnost do vlastních rukou, pořádat referendum není racionální. Klaus se vymezuje proti ODS, zdá se, že Nečasovi prostě jen tak nedovolí, aby byl k němu loajální. Kromě toho se asi bojí, že většina lidí u nás na věc, jak on s oblibou říkává, nemá silný názor. Upozorňuje, že záleží na formulaci otázky: „Jste pro radikální ztrátu suverenity přístupem k fiskální unii“ (tak by to znělo, kdyby otázku formuloval on), nebo „Jste pro smlouvu o posílení spolupráce v Evropě“ (tak by to asi nezformuloval nikdo, nevědělo by se, o co jde, ale trochu podobně by to asi šlo). Hlavní problém ale je, že lidem je to spíš fuk. Možná, že se před volbami do PS za dva roky a něco ukáže, že lidem je fuk ještě daleko víc věcí. Doufejme jen, že pak nikoho nenapadne, že by vlastně nemusely být.